Jdi na obsah Jdi na menu
 


Udu - Utar - Kim-kim - Dvojité udu

2. 1. 2008


Udu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Udu














Udu

Udu je perkusivní hudební nástroj, který pocházi z oblastí Nigérie, obývaných kmeny Hausa a Ibo (Igbo). Podle Sachs-Hornbostelovy klasifikace hudebních nástrojů patří současně mezi aerofony a idiofony. Slovu „udu“ znamená v jazyce kmene Ibo „keramika“ a také „mír“.

Obsah

[skrýt]

[editovat] Popis

Udu je keramická nádoba s krátkým hrdlem a kulatým otvorem v boku. Obvyklá výška udu se pohybuje mezi od 20 do 50 cm, velké nástroje mají hluboký zvuk, malé vysoký. Průměr otvorů býva 3 až 7 cm. Kromě udu ve tvaru nádoby existuje např. utar s diskovitým tělem, dvojkomorový kim-kim a další nástroje netradičních tvarů.

Tradičně se udu vyrábí slepováním tenkých válečků keramické hlíny na dřevěné formě, modelováním a tvarováním pomocí dřevěných nástrojů. Dnes se udu též točí na hrnčířském kruhu nebo odlévají. Po vysušení jsou nástroje leštěny hladkým kamenem, nebo jiným tvrdým předmětem a na závěr vypáleny v keramické peci. Vlastnosti použité keramické hlíny, případných přísad pracovní postup i vypalovací teplota mají vliv na zvuk nástroje.

[editovat] Technika hry

Na udu lze vydávat mnoho různých zvuků, hra může připomínat indická tabla nebo africký mluvicí buben. Technika hry je velmi individuální, odlišná u různých hudebníků, závislá na zeměpisné oblasti i účelu hudby. Při hře může hráč sedět se skříženýma nohama a nástrojem položeným v klíně nebo na zemi na měkké podložce. Je možné hrát i v sedě na židli nebo ve stoje s nástrojem umístěným na vhodném stojanu. Hrdlo nástroje směřuje svisle nahoru, šikmo nebo vodorovně do strany. Boční otvor může směřovat k dominantní (obvykle pravé) ruce. Tato orientace odpovídá běžné technice hry na bubny. Opačná orientace, kdy k dominantní ruce směřuje hrdlo, odpovídá technice hry na tabla. Jako podložku pod udu lze použít kruhovou podložku pro tabla.

Základní hluboký zvuk, vznikající resonancí dutiny nástroje, se ozve při úderu dlaní na boční otvor. Postupným odkrýváním otvoru lze docílit charakteristického glissanda. Zvuk lze ovlivňovat způsobem úderu a také částečným zakrýváním otvoru hrdla dlaní druhé ruky. Vyšší hluboké zvuky vznikají při úderech na otvor hrdla. Opět je lze kombinovat se zakrýváním bočního otvoru.

Ostré, vysoké, někdy až kovově znějící zvuky, vznikající kmitáním hmoty nástroje, se ozývají při úderech dlaní nebo prsty do keramického těla udu. Údery na různá místa znějí odlišně.


[editovat] Historie

Nástroj vznikl zřejmě z hliněné nádoby na vodu. Udu se původně používalo při hraní náboženské a obřadní hudby, při které jeho hluboký zvuk byl hlasem předků. V některých společenstvech na udu hrají výlučně ženy. V současnosti se udu rozšířilo do mnoha zeměpisných oblastí a používá se v mnoha druzích a stylech hudby.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy


Ghatam

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Ghatam je bicí hudební nástroj používaný především v jihoindické karnátacké hudbě, kde se objevuje nejčastěji ve spojení s bubnem mridang. Dnes se používá v celé Indii především pro doprovod zpěvu, ale i smyčcových nebo dechových nástrojů. Kromě názvu ghatam se lze setkat i s označením gatham či gattam, podobné jsou i nástroje matki, matka nebo noot z Kašmíru.

Podle Sachs-Hornbostelovy klasifikace hudebních nástrojů patří ghatam současně mezi aerofony a idiofony.

Obsah

[skrýt]

[editovat] Popis

Ghatam je keramická nádoba s krátkým a širokým hrdlem. Průměr ghatamu bývá 35 - 50 cm, otvoru hrdla měří 10 - 15 cm. Obvyklá tloušťka stěny je 5 - 10 mm, u některých nástrojů však přesahuje 2 cm. Na zvuk nástroje má kromě tvaru a rozměrů vliv také použitá keramická hlína, její složení, postup výroby a vypalovací teplota. Pro zlepšení zvuku těla nástroje se do keramické hlíny někdy přidávají kovové piliny.

Existují dva základní typy ghatamů. V jihoindických městech Manamadurai a Panruti se vyrábějí nástroje, která obsahují v hlíně mosazné příměsi. Mají proto kovový zvuk, tvrdý povrch a jsou velmi trvanlivé. Jejich stěny jsou silné, nástroje jsou těžké a hra na ně je náročná. Proto jsou dnes oblíbené ghatamy vyráběné v okolí Madrasu. Tyto nástroje mají tenčí stěny, jsou proto lehčí a lze na ně snáze hrát ryché a složité rytmy. Nástroje z Madrasu mají však méně výrazný zvuk a jsou křehčí.

Hráči mívají i několik desítek ghatamů různého ladění a vybírají nástroj podle základního tónu hrané skladby.

[editovat] Technika hry

Tradičně se při hře na ghatam sedí na zemi, nástroj se drží v klíně a otvor směřuje k břichu hráče. Někdy se nástroj otáčí a otvor pak směřuje vzhůru nebo vodorovně směrem k posluchačům. Hluboký zvuk zvaný „gumki“ vzniká při úderu otevřenou dlaní na hrdlo. Při přitisknutí otvoru k holému břichu vzniká hlubší tón. Množství vyšších tónů vzniká při úderech na různá místa těla nástroje. Při těchto úderech se používají prsty, dlaně, zápěstí nebo i klouby prstů a nehty.

[editovat] Historie

Ghatam se pravděpodobně vyvinul z keramických nádob používaných v domácnosti.

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA