Jdi na obsah Jdi na menu
 


Shamanismus * Monguš Kenin-Lopsan - "Živý poklad šamanismu"
Převzato (www.shamansyurt.com) - Shamanismus - 30. 10. 2007 (113 přečtení)


archiv: P. BrzákováKlíčovou postavou tuvského šamanismu je Mon'guš Bora-xööyevič Kenin-Lopsan'. Tento osmdesátiletý muž je dobrým znalcem tradic vlastního národa a zasloužil se o znovuoživení tuvského šamanismu, které začalo v devadesátých letech 20. století. Díky jeho vlivu má tuvský šamanismus specifickou organizovanou formu podporovanou státem a je populární v zahraničí.

Životopisné poznámky
Monguš Kenin-Lopsan se narodil v roce 1925 v místě Čaš-Tal sumonu Xöndergey v chošúnu Čöön-Xemčik. Starší sestra jeho matky byla šamanka. Poté, co bylo v roce 1930 vytvořeno písmo pro tuvský jazyk (na základě latinky), byl mezi prvními žáky "rudé jurty", letní školy, kde se naučil číst. V centru chošúnu, ve městě Čadan, absolvoval sedmiletou základní školu, nazpaměť prý uměl celou Puškinovu Kapitánskou dcerku, která byla přeložena do tuvštiny. Studoval v Kyzylu a posléze v Leningradě, kde v roce 1952 absolvoval obor orientální filologie - tuvský jazyk na Orientální fakultě Leningradské státní univerzity.

Přednášel v Kyzylském pedagogickém institutu, psal poezii a prózu, zejména romány ze života Tuvanů. Jeho díla jsou etnografická, případně historická, částečně poplatná době, ve které vznikala. Měla jsem možnost číst i několik jeho budovatelských básní oslavujících vstup Republiky Tuva do Sovětského svazu. V šedesátých letech začal pracovat jako odborný spolupracovník tuvského vlastivědného muzea, jezdil po venkově a zapisoval šamanské texty (algiš) a vyprávění spojená s tradiční duchovní kulturou Tuvanů. Vydal řadu odborných publikací, v nichž sebrané materiály publikoval a interpretoval. Má velkou autoritu, v Tuvě je uznáván a ctěn.

Díky dlouholetému zaznamenávání vyprávění starých lidí z různých oblastí Tuvy je výborným znalcem tradic vlastního národa, na který je velmi hrdý. Jeho hrdost mu však často brání vidět širší souvislosti a uvažovat o tuvských tradicích v kontextu celé Eurasie. Všechny prvky tuvské tradice považuje za autochtonní, vliv buddhismu označuje za minimální a o ostatních náboženských systémech, které mohly v minulosti kulturu Tuvy ovlivnit, se vůbec nezmiňuje. Tuvské tradice považuje za nejzachovalejší z celé centrální Asie.

Na začátku devadesátých let 20. století založil sdružení šamanů Dün'gür. Je možné, že založení této organizace bylo iniciováno finským antropologem Heimem Lappalainenem, který v té době Tuvu opakovaně navštívil a s Mongušem Kenin-Lopsanem úzce spolupracoval. Lappalainen byl členem americké neošamanské organizace The Foundation for Shamanic Studies, která sdružuje praktické zájemce o šamanismus a jako jeden ze svých cílů má také uchování a obnovování šamanismu v tradičních společnostech. Heimo Lappalainen došel k závěru, že "ačkoliv se počet tuvských šamanů za vlády sovětů radikálně snížil, nyní si mnoho Tuvanů přeje, aby se šamanismus vrátil do jejich každodenního života."

V roce 1992 se setkal s prezidentem Tuvy Šerigem Ooržakem. Chtěl zjistit, zda mají oficiální místa zájem, aby nadace, jejíž je členem, pomohla šamanismus v zemi obnovit. Po oficiální návštěvě dalajlamy v létě 1992 došlo v Tuvě k obnově a opětovnému rozvoji buddhismu. Také pro obnovu "šamanismu" získal Lappalainen oficiální podporu a příslib spolufinancování. V létě 1993 byla uspořádána "První tuvsko-americká vědeckopraktická konference vědců šamanistů a šamanů", která měla na Tuvany pravděpodobně velký vliv a přispěla k obnově "šamanismu" v Tuvě.

The Foundation for Shamanic Studies udělila v roce 1994 Kenin-Lopsanovi čestný titul "Živý poklad šamanismu". S tímto titulem je spojeno roční stipendium, které umožnilo vydání

Poznámky k vědeckým publikacím Monguše Kenin-Lopsana
V roce 1987 vyšla v Novosibirsku v nakladatelství Nauka knižně Kenin-Lopsanova disertační práce "Obrjadovaja praktika i folklor tuvinskogo šamanstva. Konec XIX - načalo XX veka.". V této drobné knížce, která je mimo jiné dostupná i v naší Národní knihovně, Kenin-Lopsan popisuje šamanské atributy, písně i celé obřady. Vychází přitom zejména z prací ruských etnografů a z informací shromážděných během rozhovorů s informátory.

Kniha "Magija tuvinskich šamanov", která vyšla v Kyzylu v roce 1993 v tříjazyčném rusko-anglicko-tuvském vydání, popisuje tradiční podobu šamanismu v kontextu současnosti.

V roce 1994 vyšla v Kyzylu tuvsky kniha "Tiva čonnun' burungu užurlarï" [Dávná etika tuvského národa], v níž jsou zachyceny a utříděny informace o tuvské duchovní kultuře. Kniha vyšla za podpory Institutu zdokonalování pedagogů republiky Tuva. Je zde mnoho cenných etnografických informací, ale domnívám se, že se Kenin-Lopsan ve své snaze vytvořit z nich jednotný autochtonní systém dopustil řady zkreslení a svérázných konstrukcí. Je například nesporné, že číslo devět patří v Tuvě mezi posvátná, v textech nalézáme obraty tos deer (devět nebes), tos xem (devět řek), tos tan'di (devět hor), ale jako poněkud nepřesvědčivé se mi jeví vyjmenovávání jejich jednotlivých položek. Jako příklad uvádím celou kapitolu s názvem Tos deer.

"V modlitbách víry staré doby bývala tato slova: "Tos deerim öršee!" (Smiluj se, mých devět nebes!)
Naši předkové uctívali devět nebes, věděli, že všechny přírodní pohromy i blaha/hojnosti jsou nebeského původu. Názvy nebí i jejich barvy jsou různé. Stručně je zde vyčíslím.

1. Kök deer, modré nebe, když má takovouto barvu, nebude velký vítr.
2. Ak-kök deer, světle modré nebe, když má takovouto barvu, velmi dlouhou dobu nebude pršet, od čehož zesílí sucha.
3. Ayas deer, jasné nebe, je velmi nebezpečené, chvíli je klid, potom prudce prší, nebo silně mrzne, nebo hodně sněží.
4. Sildistig deer, hvězdné nebe, v noci jsou velmi jasně vidět velké i malé hvězdy. Když jsou hvězdy ostře vidět, bude v zimě mráz a v létě sucho.
5. Kara deer, černé nebe, tehdy v noci nejsou vidět hvězdy, měsíc ani planety, při takovém nebi je nebezpečné někam jet: v zimě bude padat hodně sněhu, také může být dzut [sněžné bouře, které mohou být spojeny s hladověním dobytka a jeho hromadným úhynem] a v létě budou dlouhotrvající deště a povodně.
6. Buluttug deer, zatažené nebe, na nebi jsou během dne mraky. Když se nebe zatáhne, na zemi nastane klid.
7. Den'gernin' deeri, nebeské nebe, tohoto nebe dosáhnou při obřadu jen nejsilnější šamani. V nebi všech nebes jsou prý velké hvězdy a velké prostory.
8. Azar deer, nebe bytostí Azar - říká se, že mezi nebesy je jedna země, země Azarů, kde mají svůj rodný ajmak. Azarové žijí prý se svými ženami a někdy sestupují na zem, kde se mohou stát šamany.
9. Ak deer, bílé nebe, nejvýše z devíti nebes je Bílé nebe. Říká se, že kdysi dávno se paprsky Bílého nebe dotkly břízy, až jí zbělela kůra, proto do břízy neuhodí blesk.

Smilujte se, mých devět nebes!
Smilujte se, mých sedm burchanů!
Smiluj se, má prašná zemi!
Smilujte se, mých devět hor!

Těmito slovy se modlil Küžüget Lenčajevič Balgan a od nebe a země takto vyprošoval milost, o odstranění špatných věcí se dříve nemluvilo přímo.

Hlavní význam uctívání nebe je ten, aby božstva/páni devíti nebes nebyla krutá k lidem žijícím na zemi a nesesílala na ně pohromy, proto se uctívají.

Naši dávní předkové věděli dopředu podle barvy nebe, jaké bude kdy počasí."

Druhou knihou téže edice jsou "Posvátné tradice tuvského národa" (Tiva čonnun' ïdïktïg čan'čildari), která vyšla v Kyzylu v roce 2000. V této knize jsou zachyceny tradice spojené s životem člověka (přechodové rituály), s lovem, domácími zvířaty. Poměrně velká část je věnována povstání Aldan Maadïr.

Opravdu cenným pramenem jsou dvě obsáhlé tuvsko-ruské knihy uspořádaných záznamů z terénních výzkumů, které jsou doplněny jen krátkými komentáři a vysvětlivkami.

Kniha "Tiva xamnarnin' algištari. Algyši tuvinskich šamanov" obsahuje texty písní, které šamani zpívali během svých obřadů. Vždy je přesně uvedeno, kdy a od koho písně zaznamenal.

Druhá kniha "Tiva xamnarnin' torulgalari. Mify tuvinskich šamanov" obsahuje vyprávění pamětníků o různých věcech spojených s tradiční vírou. Autor vyprávění rozdělil do krátkých celků a uspořádal podle témat. Vždy je přesně uveden informátor.

Rozhovor s Mongušem Kenin-Lopsanem
Rozhovor byl veden v ruštině a probíhal 16. března 2004 v pracovně Kenin-Lopsana v muzeu Aldan-Maadir v Kyzylu. Přináším zde jeho relevantní část. V kulatých závorkách jsou uvedeny mé dotazy a repliky, v hranatých závorkách jsou doplňující vysvětlení.

("Tuvský šamanismus zde byl až do perestrojky zakázán. Jak zde v té době šamani pracovali? Ve všech knihách je napsáno, že vůbec nepracovali, ale myslím si, že pracovali potají, skrytě.")

"Nyní, v současné době, se Tuva stala epicentrem šamanstva a šamanského náboženství. Víte, že například pro Rusy, pro pravoslavné, je epicentrem Moskva. Například pro katolíky je to Řím. Pro islámský východ, arabské emiráty nebo Katar, pro buddhisty to byl dříve a nyní oficiálně Tibet a prakticky Indie. A tak pro izraelity je to Izrael, tam jsou sice tři náboženství, naši pravoslavní tam jsou také, islám je tam také a staré varianty bible(?). Pro nás, pro Tuvany, je šamanismus skutečně naše nejstarší náboženství. Bylo zde už dávno. Už ve skythské době, za turkického kaganátu, za ujgurského kaganátu, za vlády Kyrgyzů, když probíhala tažení Čingischána. Čingischán byl šaman, buddhista, věřil pouze božstvu nebe.

Ano, vaše otázka je velmi konkrétní.

Po roce 1917 Rusko také trpělo, bolševici likvidovali ruské chrámy, mnichy zavírali, popravovali. A po roce 1929 u nás také začala obrovská tragédie, šamany a šamanky zavírali, velké šamany popravovali, byla to obrovská tragédie.

Je potřeba přesně říct: Oficiální vláda neboli komunistická ideologie to zakázala. Zkrátka libovolný šaman, libovolná šamanka se ocitli mimo zákon. Zároveň prováděli tajně šamanské obřady. Tajně. Jestli to srovnáme, do roku 1929 šamani vystupovali veřejně, zaznívaly šamanské melodie, zněl šamanský buben, speciálně vykonávali obřady pro nemocné, obřady pro posvátná místa. A po roce 1929 tajně. Když takové lidi našli, tak ti pak trpěli. Soudili je, jejich osud byl velmi, velmi smutný. Bez budoucnosti.

Řekl jsem vám, že Tuva byla vždy izolovanou zemí, do 26. srpna 1991 k nám nepouštěli novináře, tím spíše z cizích zemí. Když se rozpadl velký Sovětský svaz, až někdy po 26. srpnu 1991 se objevila historická možnost otevřeně působit. Na konec demokracie, tedy demokratické Rusko, pomohla tuvskému národu ukázat vlastním i cizím své starodávné šamanské náboženství. Tuva je zemí šamanistů. Někteří vědci to někdy píší velmi, velmi nesprávně. Podle nich se Tuva zdá zemí buddhistů. Z pohledu vědy je to lež! Tibetský jazyk, sanskrt, nikdy nebyl naším rodným jazykem. Naším rodným jazykem je tuvský jazyk. V současné době je tuvština úředním jazykem, spolu s ruským jazykem. Naše republika je bilingvní. Je tu ruský jazyk a tuvský jazyk.

Řekl jsem vám, že my Tuvané jsme pohané. Pohané jsou velmi humánní k různým představitelům jiných náboženských konfesí. Proto zde přátelsky žijí představitelé buddhismu, pravoslaví, islámu, judaismu. Ale hlavním náboženstvím je šamanské náboženství. A Tuva se tak stala vskutku epicentrem šamanského náboženství, protože tato kultura se u nás zachovala v původní podobě. Jinak nikde. Proto, aby se s ní seznámili, aby viděli praxi tuvských šamanů, k nám přijíždějí vědci, novináři, cestovatelé z Japonska, Austrálie, Východu, Evropy, dokonce i Ameriky. Protože tato kultura lidstva se u nás zachovala v původní podobě. V tom je osobitost tuvského šamanství. Původní etnika Ruska sice mají šamanské náboženství, ale podle sčítání lidu je u nás ruské etnikum hlavním etnikem - 145 milionů lidí. Ostatní původní etnika, tam je 190 původních etnik. Sice ne tak početných, sice se starodávnou kulturou, s šamanstvem. Tato etnika dlouho bylai součástí Sovětského svazu, bývalého Sovětského svazu, a také trpěla, velmi mnoho toho ztratila. Šamanstvo se u nich zachovalo fragmentárně, útržkovitě. Ale u Tuvanů se tato kultura nejstarší civilizace lidstva zachovala v té nejlepší kvalitě. V tom je starobylost tuvského šamanstva, v tom je výjimečnost tuvského šamanstva, v tom je nesmrtelnost tuvského šamanství. Tak jsem řekl to hlavní. Využijte má slova pro své vědecké bádání."

("Mohu se vás, prosím, ještě zeptat, jestli zde podle vás proběhly některé změny, protože myslím, že dříve zde nebyla šamanská sdružení, že šamani pracovali samostatně a bojovali navzájem proti sobě, kdežto nyní mohou společně�")

"Řeknu vám to velmi krátce, z pohledu historie. Když byl turkický kaganát, tak u nás doopravdy bylo písmo [turkické runy] a potom tato kultura zmizela. A do roku 1930 Tuvané neměli písmo v rodném tuvském jazyce. To je nejdůležitější údaj. Bez písemnictví, s kočovným životem, proto měla tato kultura kočovnický charakter, ne usedlý způsob života. Velmi správně se ptáte. Náš život má nyní jinou ekonomickou formu. Objevily se obce, objevily se vesnice, objevila se města. Také máme Ústavu Ruské federace. Příslušníci šamanských sdružení jsou povinni mít svůj statut. Jsou povinni podřídit se souhrnnému zákonu, který byl vyhlášen vládou Tuvy. Proto má u nás každá šamanská organizace svůj statut. Tento statut potvrzuje ministerstvo spravedlnosti Republiky Tuva. Na území Republiky Tuva nyní pracuje ne jedna organizace, ale sedm organizací. Tady, na břehu [Jeniseje] je Tos deer - Devět planet, tam v ulici Rabočaja 245 je sdružení Dün'gür - Buben, v jižních rajonech, v Erzinském a Tes-Chemském rajonu, je také jedna šamanská organizace. Ještě je jedna šamanská organizace na území Ulug-Chemského rajonu, na území Dzun-Chemčikského chošúnu a na území Barun-Chemčikského chošúnu. Vidíte, sedm organizací. Oni mají statut, mají stanovené místo, kde se setkávají, odkud vyjíždějí na služební cesty do měst, vesnic. Naši šamani také uskutečňují zahraniční služební cesty. Naše tuvské šamanstvo je velmi váženým kolektivem, jsme velmi váženým místem pro ostatní šamany. Například jsme pomáhali založit sdružení šamanů Chakasie, sdružení šamanů Altajské republiky. Také pomáháme některým ajmakům Mongolské republiky. Také máme šamany v jiných městech. V Leningradu, v Moskvě, Novosibirsku, na Východě. Zkrátka tuvské šamanstvo má mezinárodní charakter. Názorný příklad: letos v létě [2003] proběhlo druhé mezinárodní sympozium šamanů a �šamanologů� Tuvy, Ameriky a Evropy. Já jsem byl předsedou. Toto sympozium proběhlo k desetiletému výročí prvního sjezdu, který proběhl v roce 1993. Ano, takovou rozsáhlou práci, jakou provádí tuvské sdružení šamanů, jste vůbec neviděla! A už nepotkáte. A neuvidíte. Jste šťastný člověk, navštívila jste naši republiku, učíte se tuvský jazyk.

Ještě mám krátké sdělení: 12. března tohoto roku bylo zasedání členů vlády Republiky Tuva. Mne tam pozvali. Jsem autorem dvou monografií. První monografie se jmenuje Tiva čonnun' burungu užurlari - Dávná etika tuvského národa. Druhý díl se jmenuje Tiva čonnun' idiktig čan'čildari - Posvátné tradice tuvského národa. Vláda Republiky Tuva se nyní usnesla, že od první do jedenácté třídy se budou vyučovat Tiva čan'čil - tuvské zvyky. Je to naše kultura. Je to kultura vytvořená géniem tuvského národa, je to taková kultura, jako je bible, jako je korán, jako je učení Buddhy. Tuvané potřebují především tuto kulturu. Tuvské zvyky. Dříve byla tato kultura zakázána. A nyní se bude vyučovat. Program už je hotov. Já mám také program. Budu vystupovat 24. a 25. [března]. Jedna přednáška se jmenuje �Kult dítěte v tradiční tuvské rodině�, potom �Jurta, tradiční obydlí kočovníků�, �Obřady spojené s jurtou�, pak �Šamanismus jako náboženství�, �Specifika tuvského šamanismu�, �Obřadní praxe Tuvanů�. Rodokmeny, ekologie, hospodářství, věci ekonomické, sváteční, mládežnické. �Chov dobytka jako hlavní rys hospodářství�, �Kočovnický způsob života", �Kult rodné země�, �Sběr a lov jako základ hospodářství Tuvanů�, potom �Lidové znalosti ekologické, matematické�, �Tradiční oděv Tuvanů� a �Posvátný význam tuvského oděvu�. Budu mít šestnáct přednášek. Ty měly začít už v roce 1991, až teď se probudili. S tímto vzděláním už u nás nebude zlodějna. Nebude alkoholismus. Nebude narkomanie. Ačkoli jsem zde pracoval, oni mne neviděli. Teď se probudili a teď se budou učit. Ejhle, jak se ke mně historie vrací. Jsem velmi skromný. Když mne zvou, nikdy neodmítnu. Kdejakých amatérů si váží, já je všechny zavrhuji. Oni jsou... Já jsem skutečný orientalista, etnograf, astrolog. Takový je rozdíl. Já jsem takový, oni jsou jiní. Nu tak. Třináct let prošlo naprázdno. Nyní se na mne obracejí. V zahraničí jsem měl 125 přednášek. A nyní dvě doma."

12.10.2007 Klára Řezníčková
s povolením redakce
převzato z Šamanská jurta

Související články:
Rituální přístupy k práci s posvátnými rostlinami (2.) (06.11.2007)
Léčivé rostliny - botanická poradna 19. (04.11.2007)
Rituální přístupy k práci s posvátnými rostlinami (1.) (04.11.2007)
Šamani a "šamanismus" (08.10.2007)
Indiánská Potní chýše (10.09.2007)
Oslava a obřad slunovratu (21.06.2007)
Šamanský léčebný kruh kmene Lakotů (14.06.2007)
Zpráva o Shromáždění Rady Starších na jezeře Titicaca, Peru (13.06.2007)
Přednášky a semináře šamanky Alicie Hamm (12.06.2007)
Semináře se Zorou Frešovou (10.06.2007)
Shromáždění Rady Starších na jezeře Titicaca (23.02.2007)
Mayské orákulum - Mytické volání (23.02.2007)
Dopis Gila Aguilery (23.02.2007)
Sundance (30.01.2007)
Moje pouť říšemi (21.01.2007)
Amy Wallaceová: Čarodějova učednice - Můj život s Carlosem Castanedou, Dobra 2006 (12.01.2007)
Šamanské semináře (20.06.2006)
Spievam Zemi, tancujem s hviezdami (19.06.2006)
"The Quest" (Hledání) (13.05.2006)
Meditace od šamanů ze Sibiře (07.01.2006)
Večer šamanismu v Praze (08.12.2005)
Ovládaná pošetilost (22.11.2005)
Nelítostnost čaroděje (20.11.2005)
Vůle bojovníka (17.11.2005)
Blátivé stíny (14.11.2005)
Nebdělé učitelství (25.10.2005)
Čtyři přirození nepřátelé člověka (13.12.2004)
Ženská cesta (23.11.2004)
Guru Chobot, s.r.o. (08.10.2004)
Indiánská potní chýše (06.09.2004)
Chem Trail Horror (21.07.2004)
Úvod do šamanismu (25.06.2004)
Šamanismus za zvuku bubnů (2.) (12.05.2004)
Šamanismus za zvuku bubnů (1.) (11.05.2004)
Pohanská iniciace smrtí (23.04.2004)
Medvědice (13.02.2004)
Sova (10.02.2004)
Šaman bojovník a (nebo) šaman dobrodruh? (06.02.2004)
Jsme částí země (27.01.2004)
Poselství od protinožců (2.) (13.12.2003)
Poselství od protinožců (1.) (12.12.2003)
Šamanský kruh medicíny (22.11.2003)
Přátelení s temnotou (21.11.2003)
Rituál přechodu (20.11.2003)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA